|
|
Vliv metabolitu terbuthylazinu-2-hydroxy na raná vývojová stádia raka mramorovaného
PEŘINOVÁ, Eliška
Terbuthylazin patří do skupiny pesticidů na bázi triazinů, používaných v zemědělství jako herbicidy. Jeho majoritním metabolitem je terbuthylazin-2-hydroxy. Cílem této studie bylo posoudit vliv terbuthylazinu-2-hydroxy na mortalitu, růst, výskyt deformací a vývoj raných vývojových stádií a hladinu oxidativního stresu a aktivitu antioxidačních enzymů raka mramorovaného (Procambarus fallax f. virginalis) a zároveň také rozšířit podklady pro posouzení vlivu tohoto metabolitu na životní prostředí. K posouzení vlivu tohoto metabolitu byl použit embryolarvální test toxicity na racích. Toxický vliv terbuthylazinu-2-hydroxy byl hodnocen ve čtyřech koncentracích (0,75 g.l-1, 75 g.l-1, 375 g.l-1 a 750 g.l-1) po dobu 62 dnů. Expozice terbuthylazinu-2-hydroxy v koncentracích 375 g.l-1 a 750 g.l-1 způsobila snížení aktivity superoxid dismutázy (SOD) a hladiny lipidní peroxidace (měřené jako TBARS) a zpomalení růstu. Zpomalení růstu bylo zjištěno i u skupiny vystavené koncentraci 75 g.l-1 terbuthylazinu-2-hydroxy. Navíc u raků vystavených koncentraci 750 g.l-1 došlo ke zpomalení ontogenetického vývoje raků. Testovaná reálná koncentrace 0,75 g.l-1 terbuthylazinu-2-hydroxy neměla vliv na sledované ukazatele raných vývojových stádií raka mramorovaného. Terbuthylazin-2-hydroxy způsobil snížení růstu, zpomalení ontogenetického vývoje, oxidativní poškození buněčných lipidů a proteinů a také změny v antioxidační aktivitě raných vývojových stádií raka mramorovaného.
|
|
|
Vliv vybraných kardiovaskulárních léčiv nalézaných ve vodním prostředí na ryby
STEINBACH, Christoph Antonius
Kardiovaskulární léčiva patří v České republice k nejvíce předepisovaným. V důsledku jejich vysoké spotřeby jsou jejich rezidua často detekována v odpadních a povrchových vodách. Verapamil, diltiazem a atenolol jsou významnými zástupci kardiovaskulárních léčiv, proto jsem se ve své dizertační práci zaměřil na studium jejich akutních i subchronických účinků na ryby, především na schopnost jejich kumulace v těle ryb, metabolizmus a biologický poločas. S cílem zlepšit metodiku posuzování histopatologických změn rybího srdce jsem vypracoval jednotný protokol pro kvantitativní hodnocení výsledků histologického vyšetření srdeční komory a koronárních cév, včetně výpočtu srdečního indexu. Kvalitní a systematická vyšetření histopatologických změn srdce jsou velmi důležitá, neboť srdce přestavuje jeden z cílů působení kardiovaskulárních léčiv a dalších chemických látek. Verapamil, diltiazem a atenolol vyvolaly při expozici ryb vysokým koncentracím těchto látek změny, které jsou známy jako terapeutické a vedlejší účinky u lidí. Akutní expozice embryí a larev kapra obecného verapamilu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala u pokusných organizmů snížení tepové frekvence srdce. Akutní i chronická expozice kaprů této látce u nich navíc způsobila periferní otok a tvorbu krvácenin v trávicím traktu. U pstruhů duhových exponovaných diltiazemu bylo při histopatologickém vyšetření zjištěno rozšíření srdečních a jaterních cév. To znamená, že i tento prostředek má obdobný farmakologický účinek na ryby jako na lidi. Také subchronická expozice pstruha duhového atenololu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala histopatologické změny kardiovaskulárního systému. Verapamil, diltiazem a atenolol můžeme klasifikovat jako látky s malou schopností biokoncentrace v rybách. Biokoncentrační faktor (BCF) verapamilu v homogenátech celého kapřího těla se pohyboval v rozmezí od 6,6 do 16,6. BCF diltiazemu v tkáních pstruha byl také relativně nízký (0,5 - 194), přičemž nejvyšší hodnota BCF byla prokázána u ledvin a v dalších tkáních klesala v následujícím pořadí: játra > svalovina > krevní plazma. BCF atenololu v tkáních pstruha duhového byl z testovaných látek nejnižší a pohyboval se v rozmezí 0,002 - 0,27. Nevyšší hodnoty BFC byly zjištěny v játrech, následovaly ledviny a nejnižší ve svalovině. V plasmě byla koncentrace atenololu pod mezí kvantifikace. Verapamil vykazoval delší biologický poločas u ryb (10,6 dne) než u lidí, což indikuje nízkou rychlost biotransformace anebo eliminace verapamilu u ryb. Odhadovaný biologický poločas diltiazemu v játrech (1,5 hodiny) a v ledvinách (6,2 hodiny) byl řádově shodný s hodnotou zjištěnou v krevní plazmě lidí. Biologický poločas atenololu u pstruha studován nebyl, neboť u této látky byla prokázána velmi nízká schopnost biokoncentrace. U ryb exponovaných diltiazemu bylo pomocí kapalinové chromatografie s hmotnostní detekcí s vysokým rozlišením (LC/HRMS) identifikováno osm metabolitů této látky se 17 různými izoformami. Bylo zjištěno, že diltiazem v rybách podléhá biotransformaci zahrnující demethylaci, deacetylaci a hydroxylaci, což potvrzuje, že diltiazem byl v rybách metabolizován podobným způsobem jako v lidském těle, tedy převážně demethylací a deacetylací. Na druhou stranu, hydroxylace, která se na biotransformaci podílela v nejmenší míře, se jeví jako druhově specifická. Při studiu vlivu verapamilu na raná vývojová stádia kapra obecného, která byla vystavena environmentálně relevantním koncentracím tohoto léčiva, po dobu jednoho měsíce, nebyly u pokusných organismů prokázány žádné negativní účinky. Ale u pstruha duhového, který byl vystaven po dobu 42 dnů atenololu a diltiazemu v koncentracích, které jsou detekovány v životním prostředí, byly zjištěny některé fyziologické změny. V případě atenololu se jednalo o změny hematologických a biochemických ukazatelů v krvi a u diltiazemu o změny v aktivitě antioxidačních enzymů v j
|
|
|
Vliv prometrynu na raná vývojová stádia kapra obecného
LIDOVÁ, Jaroslava
Vliv prometrynu na raná vývojová stádia kapra obecného Prometryn patří do skupiny triazinových herbicidů používaných v zemědělství. Cílem této studie bylo posoudit vliv prometrynu na mortalitu, růst, výskyt deformací a vývoj raných vývojových stádií kapra obecného (Cyprinus carpio L.). Pro posouzení toxicity prometrynu pro raná vývojová stádia kapra byl použit embryolarvální test toxicity na rybách (OECD test č. 210). Toxické účinky prometrynu byly zkoumány ve čtyřech koncentracích (0,51 mikrogramů.l-1, 80 mikrogramů.l-1, 1,2 mg.l-1 a 4 mg.l-1) po dobu 35 dnů. Negativní vliv na mortalitu a rychlost růstu byl pozorován ve skupině číslo čtyři s nejvyšší koncentrací prometrynu (4 mg.l-1). Opoždění v ontogenetickém vývoji kaprů bylo pozorováno v experimentálních skupinách číslo tři a čtyři (koncentrace 1,2 mg.l-1 a 4 mg.l-1). Na základě výsledků testu byla stanovena 35 denní hodnota LC50 = 2,314 mg.l-1 prometrynu. Na základě mortality v experimentálních skupinách byla stanovena hodnota LOEC = 1,10 mg.l-1 a NOEC = 0,85 mg.l-1.
|
host ::
RSS.